Princip holografie

Princip holografie je, zjednodušeně řečeno, schopnost úplného záznamu světelné vlny, která nese informaci o předmětu a dále tento záznam zpětně identifikuje jako ,,třírozměrnou fotografii” tohoto předmětu. Holografický process je tedy dvoufázový. První fází je záznam hologramu a druhou fázi představuje tzv. rekonstrukce hologramu, tedy zpětné vyvolání obrazu předmětu. Záznamem hologramu je interference tzv. předmětové vlny obsahujicí informaci o předmětu a tzv. referenční (porovnávací) světelné vlny a záznam (fixace) tohoto interferenčního útvaru na vhodné medium (fotocitlivá vrstva). Vzniká tak obecná optická mřížka, která je při rekonstrukci osvětlená tzv. rekonstrukční světelnou vlnou. Difrakcí (pohybem) této vlny na mřížce vznikají tzv. difrakční maxima, která jsou třirozměrným obrazem původního předmětu. Způsobů záznamu a rekonstrukce hologramu z hlediska fyzikálního i konkrétního technického provedení je celá řada, z čehož plyne i široká sféra jejich uplatnění.

Holografie v současné době patří mezi uznávané moderní optické metody se širokým spektrem aplikací v nejrůznějších oborech lidské činnosti. Na významu získává nejenom aplikace v průmyslové, ale i v obchodní, bankovní a legislativní sféře. Historicky byl princip holografie jako úplný záznam světelné vln poprvé popsán fyzikem maďarského původu D. Gaborem (Nobelova cena za fyziku počátkem sedmdesátých let) v roce 1947. Svého rozvoje  a postupného uplatnění se však holografie dočkala až po objevu moderních koherentnich zdrojů zařazení - laserů v druhé polovině šedesátých let a později. I díky  bouřlivému rozvoji v posledních třiceti letech dnes holografie představuje samostatnou vědní disciplínu tvořící fundovaný fyzikální základ technických aplikací hologramů. Naše společnost pracuje na problematice využití holografických produktů od roku 1993, kdy vstoupila na český trh.